Pohádka nás naučí…
… hodně. Nejen poslouchat a převyprávět text, ale také učit se postojům, hodnotám, přístupu k životu a lidem. Prožít si modelovou situaci při poslechu pohádky je jednodušší, než muset ji řešit ve skutečném životě. Pohádky zkrátka děti učí, jak to v reálném životě chodí, jak spolu věci souvisí, jak se v životě orientovat při rozpoznávání dobra a zla.
S pohádkami učitelé pracují rádi. Když ji vyprávějí, děti poslouchají text, potom řeknou, o čem pohádka byla, co se tam přihodilo, namalují obrázek a hotovo. Někteří využijí pohádku k dramatizaci. Jiní si ji nechají dětmi převyprávět.
Moudrý učitel si pohádku podrží na delší chvilku. Zkusí naplánovat aktivity tak, aby téma pohádky dětem spojilo co nejvíce různorodých aktivit tak, aby děti měly pocit, že se díky pohádce učí nové a nové věci. Využije momenty z pohádek k rozvíjení matematických schopností dětí i povědomí o tom, jak fungují přírodní i společenské zákony. Pokusí se najít písničky, které souvisí s dějem, prostředím nebo alespoň s některou postavou. S pohádkovými postavami pomůže dětem vyjádřit se výtvarně i třeba se naučit správně držet a ovládat tužku.
Možnosti práce s pohádkou
Pojďme se podívat blíže na některé možnosti práce s pohádkou. Rozvoj poslechových návyků a řečových dovedností patří mezi základní aktivity.
Dnešní děti nejsou zvyklé poslouchat delší jazykové útvary, soustředit se, vydržet. Je to mravenčí práce na dlouhou dobu, naučit je chvilku se soustředit jen na zvuk slova. Když je dokážeme krok za krokem přesvědčit, že v pohádce se skrývá spousta zajímavých momentů, že to, co se dozvědí, se pro ně stane odrazovým můstkem pro další zajímavé aktivity, navyknou si postupně vydržet i u poslechu delších textů. U mladších dětí je rozumné začít s kratšími pohádkami, případně veršovanými variantami. Texty, které mají pravidelný rytmus, slova, jež se rýmují, i celkově kratší délku, zaujmou i slabé posluchače. Úkoly, kterými je zaměstnáme během tohoto poslechu děti zaměstnají, takže si pomalu vytvářejí poslechový návyk.
Pohádka jako východisko projektové metody – využití pohádky O veliké řepě
Při výčtu jednotlivých oblastí se podívejme se třeba na příklad a možné využití pohádky O veliké řepě.
Hra s klíčovými slovy pohádky
Velmi důležitá je příprava zaměřená na obsah textu. Tzv. klíčová slova, tedy výrazy, důležité pro pochopení děje a často se v textu vyskytují, by se měly stát předmětem různých aktivit.
01. Pohádka o veliké řepě
V jazykových aktivitách si děti mohou například pohrát se slovíčky, vyhledávají slova se stejným počátečním nebo koncovým zvukem či zvuk uprostřed slova (Semínko – Sluníčko, Pejsek – Půda; babičkA – vnučkA – řepA; zvuk č ve slovech dědeČek – koČka – babiČka – vnuČka – sluníČko aj.).
02. Obrázkové kartičky
Děti vytleskávají a pak jmenují nejkratší nebo nejdelší slovo (mohou si přitom pohrát i se zdrobnělinami – nejdelší slovo je pak pej-sá-ne-ček). Pokoušejí se vymýšlet veršované věty, které se dají vytleskávat v rytmu, např. Svítí, svítí sluníčko, řepa roste maličko nebo Pomáhá i kočka, má zelená očka. Tyto slovní hříčky jsou neocenitelné při rozvoji
dětského slovníku, pěstování správné výslovnosti a poslechových dovedností a později také při rozvoji čtenářských dovedností. Dětem prospívá i poslechový diktát, kdy naslouchají instrukcím a přitom pokládají obrázky do správného pořadí; buď podle textu pohádky, nebo podle našich instrukcí. Učí se tedy reagovat na zvukovou podobu slova a tím dokazují porozumění. Do slovního diktátu můžeme vkládat náročnější úkoly, jako je procvičení předložek (Polož doprostřed myšku. Vedle myšky je semínko. Nad semínkem je vnučka, pod myškou je pejsek).
Co třeba třídění obrázků podle druhu – lidé, zvířata, počasí a příroda? Děti si ujasní souvislosti a naučí se hledat společné vlastnosti. Porovnávání velikostí? Barev? Vyhledávání podle kritérií? (najdi všechny obrázky, na kterých se zvířátka koukají stejným směrem jako pejsek.). Proč ne a jistě ještě najdeme spoustu dalších úkolů.
Při jazykových hrách se děti mohou učit i uplatňování herních strategií, jako například při hře Na lháře – jeden hráč po druhém vytahují obrázkové karty z hromádky na stole, a to tak, aby spoluhráči neviděli obrázek. Hráč pak suverénně tvrdí: „Dívám se právě na kočičku!“. Jeden po druhém spoluhráči odpovídají, zda mu věří, nebo; pokud si myslí, že hráč blafuje, odmítnou větou „Nevěřím ti!“. Pokud uhádnou, získávají bod. Pokud je hráč nachytal a jejich odpověď není správná, získává bod tento hráč.
Z obrázkových kartiček můžeme také připravit dobrodružnou stezku, kdy děti musí projít určeným úsekem, kde nepříliš nápadně vystavíme jednotlivé obrázky a děti je musí zakreslit do startovacího archu v tom pořadí, v jakém je zahlédly. Malým dětem můžeme nabídnout papír se všemi obrázky a ty pak jen kroužkují, kterých si při cestě všimly.
K upevnění slovní zásoby jistě přispějí tradiční hry, jako je například domino. Děti přiřazují stejné obrázky a nahlas pojmenovávají výrazy na obrázcích.
03. Obrázkové domino – kartičky stříháme po dvojicích obrázků. Po rozstříhání na jednotlivé obrázky dostaneme dvě sady pro hru pexeso.
Rozvoj komunikačních dovedností
K rozvoji komunikačních dovedností přispěje nejen popisování jednotlivých postav, ale i převyprávění děje pohádky, vytváření dialogů, vymýšlení toho, co třeba všichni dělali večer po události, nebo co by se stalo, kdyby se myška bála kočky a nepřišla by pomoci… Jak by vypadala pohádka, kdyby ji vyprávěla právě myška? Nebo řepa…? Nebo strašák do zelí, který stál opodál na kraji pole? A jak by se vyprávěla pohádka, kdyby místo řepy dědeček zasadil mrkev, dýni, obří okurku? A co udělají s úrodou? Znají děti nějaký způsob, jak zužitkovat řepu, mrkev, dýni? Pomáhaly někdy mamince s přípravou jídla z těchto surovin?
Zastavme se ještě chvilku u základní vyjadřovací aktivity, a to převyprávění pohádky vlastními slovy. Takový souvislý projev je pro děti velmi náročný, protože vyžaduje plné soustředění, schopnost formulovat myšlenku a řadit úseky děje do správného pořadí. Za pomoci obrázků, které zobrazují jednotlivé úseky děje, dokážeme dětem pomoci, aby se učily třídit co bylo napřed, co potom, co následovalo a čím to celé skončilo. Tento proces je důležitý pro pozdější zpracovávání informací a pomáhá hlavně dětem, u kterých je nebezpečí výskytu dyslexie. U těchto dětí příznivě působí další aktivity, už zmiňovaná práce s délkou slov, rozklad na slabiky, vyhledávání stejných písmen na začátku i konci slova, ale také práce s říkankami.
04. Obrázkové převyprávění – děti řadí do správného pořadí podle děje, popisují děj, převypravují pohádku vlastními slovy
Práce s veršovanými a rytmizovanými texty patří k vděčným materiálům. Díky jednoduchým textům si děti lépe pamatují obsah, rýmující se slovíčka napomáhají potenciálním dyslektikům snáze se orientovat ve skupinách hlásek. Obsah i forma veršovánek dozajista obohatí kulturu řeči i pohled dětí na svět. Propojení s obsahem pohádky přispěje k pochopení pohádkového děje i všech souvislostí. Rytmus slova vzbudí u dětí chuť si text opakovat (bezděčné nutkání), takže pracují na svém jazykovém rozvoji opakovaně bez přímého působení učitele. Pokud se obsah alespoň částečně shoduje s námětem pohádky, přispěje to k povědomí o obsahu a porozumění kontextu.
05. Básnička s obrázkem, při vybarvování se rodiče dozvědí, jakou básničku se děti učí
U říkadel využijeme rytmu k vytleskávání, můžeme text doprovázet hrou na rytmické nástroje, necháme děti doplnit rýmující se slovo, doprovodíme text pohybem. Abychom se ujistili, že si děti dobře zapamatovaly text, můžeme aplikovat výrazové opakování:
„Tak ty už tu básničku umíš? A umíš ji tak dobře, že bys ji dokázal říct jako rozzlobený medvěd? Nebo jako ospalá kočka? Mokrá žába?“ Děti se snaží docílit výrazu požadovaných zvířat, ladit hlas v souladu s požadavkem učitele a neuvědomuje si, že deklamuje text opakovaně – driluje. Bez vedlejšího, nevšedního požadavku (mokrá žába!!) by na to trpělivost nemělo.
Nácvik předčtenářských dovedností
V jazykové části můžeme také využít nácviku předčtenářských dovedností. Varianta textu s obrázky nabídne dětem možnost, jak se podílet na čtení s dospělým, který čte slova. Dítě dořekne slova v místě obrázku, přitom však vnímá i vizuální podobu slov mezi obrázky a tím se připravuje na svou roli pozdějšího čtenáře (slova dlouhá nebo krátká, písmena vysoká, nízká, jdoucí pod řádek, použití diakritiky – vše vnímáno podvědomě – příprava na čtení).
06. Obrázkové čtení
Pohádka jako součást nauky o přírodě
Další rozsáhlou oblastí, kterou nám pohádka nabízí, je prvouka, nebo chcete-li, nauka o přírodě. Pochopit, jak ze semínka vyrůstá rostlinka a pak řepa, může být úžasné dobrodružství. Co všechno k tomu to malé, drobné semínko potřebuje? Světlo a teplo od sluníčka, vodu z dešťového mráčku, živiny z půdy, lidskou péči a hlavně spoustu času, než se proces dovrší. Můžeme dětem nabídnout pokus s naklíčením semínka, aby viděly, jak pracuje živý organismus. A co teprve když se zmíníme o tom, jak je třeba pečovat o půdu a později o maličké rostlinky? Pojmy jako rýč, motyka, hrábě, nebo třeba traktor s pluhem budou v tuto chvíli jistě na místě. Obrázky nám pomáhají k rozvoji pojmů jako kořen – bulva – listy – chrást, děti pojmenovávají jednotlivé části, učí se je nakreslit.
07. Jak roste rostlinka – pracovní list, slova přečteme, děti zakroužkují nebo ukáží
Zapojení manuálních schopností dětí při výrobě pomůcek
Chytrá, kulatá pomůcka, kterou si děti mohou vyrobit samy v rámci pracovních činností nám napomůže pochopit cyklus růstu řepy. Děti zakreslí na zadní stranu dvojitého kruhu jednotlivá stádia řepy – semínko, rostlinku a řepu. Otáčením druhého kruhu s vystřiženým okénkem, které je připevněno k zadnímu za pomoci otočné spony, se v okénkách objevují jednotlivé obrázky, podle kterých děti popisují, jak řepa roste z malého semínka. Pomůcka, kterou si děti samy vyrobí, bude určitě nejlepším pomocníkem pro zapamatování procesu.
08. Otočné kolečko Jak roste řepa – pomůcka. Jedná se o dva vystřižené kruhy, spojené uprostřed sponou, s prostřiženým okénkem, ve kterém děti vidí obrázky.
Pohádka jako součást hudební výchovy
Nedílnou součástí práce s pohádkovým námětem by měla být písnička. Ta má v práci s dětmi neocenitelnou roli – nabízí text, který se s rytmem i melodií dobře pamatuje, při zpěvu se nedá mračit (no, aspoň ne déle než půl minuty ), takže zpěv přispívá k příznivější atmosféře v dětské skupině. S písničkou si můžeme zatleskat, zabubnovat, zaťukat na hůlky, zahrát na tělo, případně pohybovou hru.
Při zpěvu myslíme na to, abychom s dětmi procvičili veškeré oblasti rytmu i melodie. Atraktivní je doprovod na rytmické hudební nástroje, a to i na vlastnoručně vyrobené, třeba ve formě plastových Kinder vajíček, do kterých si děti samy nasypou různé sypké materiály podle vlastního výběru – rýži, hrách, čočku, písek, piliny, šroubky, dílky plastové stavebnice – děti přijdou samy s nápadem, co by chtěly slyšet. Podobně můžeme plnit různorodými materiály prázdné roličky od kuchyňských utěrek či od toaletního papíru, které na obou koncích překryjeme kolečkem papíru a důkladně přelepíme lepicí páskou.
09. Písnička a pohybová hra
Samostatnou kapitolu tvoří písničky, které shrnují obsah pohádky. Tady si pro příklad zaskočíme do jiné pohádky, a sice té O třech prasátkách. Tam totiž najdeme písničku, která dětem nabídne zhuštěný obsah v atraktivní, písňové formě. S touto písničkou si děti upevní text, zopakují obsah, zahrají dramatizaci i třeba s vlastním hudebním doprovodem, mohou si písničku nakreslit, zatancovat… Myslíte, že existuje efektivnější způsob práce s textem?